Kolegové profesora von Draka 2. – Jaroslav L. a falešný zpěv
Jaroslav L. procházel sedmnáctou uličkou, když to uslyšel.
Zpěv. Šílený, falešný zpěv.
„Sedmnáct, sedmnáct. Kdybych já pušku měéél, sedmnáct zářezů bych do pažby udělááál. Sedmnááááct!“
Přímo na něho letěla lahev. Taktak ji zachytil, pamětliv instinktu být potichu. Byla to sedmnáctiletá skotská. Z poloviny vypitá. Zdvihl hlavu. Oblak vznášející se u žárovky podezřele připomínal tvar dvou čísel.
„Sedmnáct!“ ozvalo za uchem. „Sedmnááct! Íchichííí! Sedmnáááct!“
Neznámý rozkošnicky protahoval slabiky.
Jaroslav L. protočil panenky. Prudce se obrátil. Modrý oblak právě mizel za rohem.
„Měl bys mu vysvětlit, že vyhození sedmnáctého člověka z okna, není důvod k radosti,“ doporučil Jaroslav zničeně Danielu von Drakovi.