Mezi psem a vlkem
29. 9. 2017
Kruh se roztrhl. Vraspír padl k zemi zasažen žlutým kotoučem do lýtka. Jak padal, prosekl mu další kotouč kápi těsně vedle krční tepny. Daniel, sám krvácející z rány na skráni, k němu přiklekl. Vložil ruku do rány na krku. Vyslal sílu.
„Nevysiluj se, bratříčku…,“ chraptěl Vraspír.
„Neměj strach. Jára to zvládne. Je silný,“ odmítl námitku Daniel.
„A co Marek?“ zachrčel Vraspír malátně. Svět mu zešedl a před očima se rozpíjela olověná kola.
„Nevinný.“
„To nesm… íš…,“ chrčel Vraspír. I se světem z rozptýlených šedivých kol věděl, co Danielova slova znamenají.
„Mohu a udělám,“ drtil mezi zuby Daniel, jehož svět také šedl.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář