Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třicetkrát

1. 10. 2017

„Bůh o nás ví,“ provlnilo se mu vědomím a jeho svět se rozpadl v oslňující bílé. Myšlenky se mu rozpustily jako olověná kola. Byl tvořený z mlhy. Byl první mlhou, která kdy bolela. Nehmotná mysl se rozpadla do chobotnic s fraktálovými chapadly.
Neuspořádanost celku se svíjela ve vzorcích z částic. Přesýpala v křečích. Měnila se rychleji než spin kvant. Pikosekunda měla tisíc let. Krvavých. Neexistoval směr. Neexistoval zvuk.
Bolest se zhmotnila jako houpací kůň bez pravého ucha. Měl žluté zuby a neřehtal. Na uzdě se třpytili korálkoví andělíčci. Vzlétli a rozpadli se v prach. Temně rudá pokryla zemi. Zazvonila. Třicetkrát.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 



Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 27517
Měsíc: 266
Den: 18