Hranice pro duchy
„Dobrý den, Danieli,“ oslovila Josefa N., ředitelka gymnázia, svého mladého podřízeného.
„Dobrý den, má milá nadřízená. Dnes záříte jako sluníčko,“ pozdravil Daniel von Drak ženu dvorně, leč poněkud roztržitě.
„To bude tou žlutou halenkou,“ odmávla ho Josefa a přešla k věci. „Jak vycházíte se sbírkami? Už jste tu dva měsíce a zatím jste mi ani jednou nepřišel brečet do ředitelny.“
„Nevím, proč,“ odpověděl Daniel nechápavě.
„Žádný váš předchůdce nevydržel ani měsíc,“ vysvětlila ředitelka.
„Musíte si umět nastavit hranice,“ pokrčil Daniel rameny.
„Neříkejte mi, že jste to dokázal za dva měsíce?!“
„Ne. Stačilo ukázat sílu. S hranicemi své duchy obeznámím později.“