Matčina reakce
5. 5. 2010
„Mami, tati, chci vám něco říci,“ začal Daniel.
„Požádal jsi o ruku tu roztomilou dívenku z vánočního večírku?“ jásala matka.
„Nikoli. Odstěhuji se.“
„Co tvé zaměstnání?“ zasténala matka.
„Už mám jiné. Budu učit biologii a chemii, navíc budu správcem školních sbírek,“ chlubil se Daniel.
„Doufám, že je to slušně placené,“ prohodil otec.
„Ano.“
„Peníze, peníze. Co my? Ty si utečeš a nás tu necháš?!“ kvílela matka.
„Budu jezdit na návštěvy.“ Jednou za půl roku. Možná, pomyslel si Daniel.
Matka v odpověď zabublala do kapesníku cosi o dlouhých vlasech a krátkém rozumu.
„Ostříhat se nedám!“ pohodil Daniel hřívou do půli zad.
(Nakonec nechal, ale to už je jiný příběh. pozn. aut.)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář